červenec 2016

Tak tentokrát jsme neměli tolik štěstí jako při prvním téměř dokonalém vrhu. Bohužel jsme přišli o dvě štěňátka. Byli to pro mě velmi smutné chvíle, ale jak mi napsala poradkyně chovu paní Sojková "chovatelství má šťastné i smutné stránky" a já se s tím musím smířit. Bílý pejsek a celá zlatá čubinka (která měla zůstat doma) už jsou ve psím nebíčku.

Ovšem zbylí dva lumpové jsou naprosto úžasní. Děsně hodně jedí a většinu času stále prospí, když jsou vzhůru kočkujou se (říká se tohle i u pejsků?) a vrčí na sebe. Mámu Boru koušou do pysků a do uší...je z nich už unavená a je raději s náma.

Dnes už dostali kromě ranní rýžové kaše, poledního syrového hovězího (zadního samozřejmě:)) i rozmočené granule v oblíbeném korýtku... Světe div se to byla ale dobrota....